Pokročili jsme. Letos máme vlastní nestromek.
Okolo studny se bude zase chvilku o něco lépe chodit.
Když konečně žluto-zeleno-růžové malůvky dávné nájemnice konečně definitivně zmizely, celý byt se neuvěřitelně prosvětlil. A hned se objevilo kuchyňské dilema, verze 2.0: bílá linka na bílé stěně? Hm...
Co zkusit veselou šedou, řekla H.
Tak máme veselou šedou. Za mě by mohla být o stupeň či dva světlejší, ale co už. Až budou natřené zárubně a dveře a zbroušená prkna ve vedlejších místnostech, ukáže se veselá šedá jako ta pravá.
S plotem neplotem u sousedů se už muselo něco podniknout, ovšem vymotávání prastarého pletiva z mnoha generací náletového křoví bude ještě pěkná piplačka. A někdejší koneckřoví? To bude pěkná fuška.
Žumpa, díl 1/2022: zasypáváme. Konečně!
Napřed vytrvalý déšť a teď kroupy. Zahrada se tuto sezonu skládá pouze z různých ploch různě vysoké trávy. Od pondělka navíc umlácené od krup.
Dýně sežrali plzáci. Kdyby jen dýně... Kytky v té vší vodě uhnily, co zbylo, vzaly kroupy. Začnu asi pěstovat rýži.
Úchytky staré.
Kuchyně ještě pořád není hotová...
Nejprve jsem vybrala úchytky na objednávku v SIKO. Prodavačka říkala. že jsou drahé. Zažertovala jsem, že snad nebudou dražší než sama linka.
Byly.
Takže máme (téměř) stejné ze strakonické prodejny KILI, Ušetřeno 24 000 Kč. Jako fakt.
Včera a předevčírem pračka. Po mocném Liborově zaříkávání se rozběhla.
Náš seznam nedodělků je velký, tempo zpátečka.
Kuchyně stále ještě v provizorním režimu, viz papundeklové vaření vpravo u okna.
Chybí připojení digestoře k odtahu, zapojení elektrospotřebičů, připojení dřezu a baterie, napuštění dřevěné pracovní desky a taky dvířka na myčce.
A pak ještě zrcadlo v koupelně a rozkládací gauč v pokoji, což by měl být definitivní konec rekonstrukce a ostatní, pokud vůbec, bude jen drobné šolíchání. Blog se přesune na dvůr a nebo skončí...
Kuchyně v procesu.
Ještě předevčírem to u nás vypadalo jako v kuchyňském velkoskladu. Miliarda kuchyňských dílků všude. VŠUDE.